Úvod do sociální patologie

Mgr. Martin Kosek, MBA

Využito zejména literatury pana profesora Krause z Univerzit Hradec Králové, kniha Sociální patologie.

Sociální patologie je výrazem pro vědní disciplínu, studijní předmět a společensky nežádoucí jevy ve společnosti.

Je zkoumána v rámci mnoha oborů - psychologie (zejména forenzní psychologie - pro zájemce doporučuji knihu od Ludmily Čírtková s názvem Forenzní psychologie, vydalo: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk), kriminologie, medicíny (psychiatrie), sociologie, sociální pedagogiky a sociální práce.

V současné době patří do skupiny sociologických věd jako odvětví sociologie, které zkoumá negativní jevy vyskytující se ve společnosti.

V rámci dostupné literatury lze najít mnoho definicí, uvádím pár příkladů:

• Ondrejkovič: "Souhrnný pojem pro označení chorých, nemorálních, všeobecně nežádoucích společenských jevů."
• Podgorecki: "Takový druh chování, takový typ fungování sociálního systému, který se nachází v základním protikladě k světonázorovým hodnotám, uznávaných v dané společnosti."

Autor pojmu sociální patologie je Herbert Spencer - jeho jméno je v sociologii spojeno zejména s biosociologismem nebo evoluční sociologii.

Z praktického hlediska je však nutné vědět, že sociálně patologické jevy jsou odvozeny z velmi problematického pojmu "normalita společnosti".

Normalita společnosti je spojena zejména se sociálními normami a deviacemi.

Sociální normy lze definovat jako pravidla pro vědomé sociální jednání, respektive jde o předpisy sociálního (sociálně zaměřeného) chování. Tyto sociální normy pak můžeme dále rozdělit na konformní, nonkonformní (nápadné, provokující chování, avšak stále akceptovatelné) a deviantní.

Deviace chápeme jako odchylku od normality, kterou však stanovila společnost. Zde je třeba upozornit na fakt, že tyto normy jsou proměnlivé - mění se s vývojem společnosti (např. otázka homosexuality v letech 1930 a dnes). Stejně jako jsou proměnlivé v souvislosti s vývojem společnosti, je nutno si uvědomit, že tyto normy jsou v každé kultuře, respektive sociálním uskupení jiné. Zcela jednoduše: "To, co mě přijde normální může sousedům připadat zcela nenormální." Tedy každá společnost si tvoří normy chování své vlastní. Ve stejný čas, může být na jiném místě chápána stejně věc jako normální i jako deviantní.

Dalším závažným faktem je, že ne každé deviantní jednání je sociálně patologické. Totiž i deviace lze rozlišit na pozitivní (např. abstinence) a negativní (užívání drog).

Mezi základní sociálně patologické jevy můžeme zařadit: alkohol, drogy, gambling, sekty, sebevražednost, prostituce, patologie rodiny (CAN), šikana, agrese, divácké či fotbalové násilí apod.