Psychosociální faktory zdraví a nemoci

Mgr. Martin Kosek, MBA

PSYCHOSOCIÁLNÍ FAKTORY ZDRAVÍ A NEMOCI. SALUTOPROTEKTIVNÍ FAKTORY ŽIVOTNÍHO STYLU A JEJICH VYUŽITÍ V PREVENCI.

Jak uvádějí autoři Hewston a Stroebe (2006) sociální psychologie se věnuje zejména problematice vzorců chování ke zdraví a psychosociálnímu stresu. V prvním bodě (vzorce chování ke zdraví) se zaměřujeme na otázku: "Proč se lidé dál chovají, jak se chovají, když vědí, že škodí svému zdraví a existuje nějaký způsob, jak jejich chování ovlivnit?".

Na výše položenou otázku existuje řada teorií (např.: Model zdravotních rizik a výhod jejich prevence) - právě zmíněná teorie nám na otázku odpovídá následovně: "Míra přesvědčení lidé o hrožení jejich osobního zdraví je determinována tím, do jaké míry věří, že jim hrozí zhoršení zdravotního stavu, a do jaké míry vnímají toto hrožení jako závažné". Jinými slovy: pokud si osoby nepřipouští závažnost a nebojí se o své zdraví, nebudou své chování měnit.

Autoři Rogers a Mewborn (1976, in Hewston a Stroebe, 2006) se zaměřili na Sdělení navozující strach (Fear-arousing communications). Jde o sdělení, která se snaží motivovat pacienta k tomu, aby změnil chování, kterým škodí svému zdraví, tak, že navozují strach z potenciálních zdravotních rizik a přinášejí doporučení, jak jednat, aby se hrozba snížila či aby zcela zmizela.

Jiný přístup nabízí autor Weinstein (in Hewston a Stroebe, 2006) - který přišel s Modelem postupné změny chování ve vztahu ke zdraví: teorie, který předpokládá, že ke změně chování ve vztahu ke zdraví dochází postupně, přičemž můžeme rozeznat několik stádií od ignorování zdravotní hrozby k uskutečněnému preventivnímu jednání.

PSYCHOSOCIÁLNÍ STRES
Stres: stav, který nastává, když nároky situace, které jedinec vnímá, zatěžující či přesahují jeho zdroje a ohrožují jeho duševní pohodu.

Psychosociální stres bývá ovlivněn faktorem, který nazýváme jako: "zásadní životní události", v České republice psychologové spíše pracují s termínem: náročné životní situace (NŽS).

Průkopnickou prací v oblasti měření psychosociálního stresu, respektive měření zásadních životních událostí byla práce autorů Holmes a Rahe (1967). Tito autoři předložili škálu životních událostí, které byly odstupňovány dle závažnosti (jak působí na jedince) - např.: smrt partnera (100 bodů), rozvod (73 bodů), výkon trestu (63 bodů), smrt blízkého člena rodiny (63 bodů), vlastní zranění nebo nemoc (53 bodů), atd. Autoři uvádějí, že součet 250 bodů za období jeden rok je hraniční číslo, kdy se organismus ocitá na pomezí vlastních rezerv (Vodáčková 2007) [1]:

Událost; body
Úmrtí partnera, partnerky; 100
Rozvod; 73
Rozvrat manželství; 65
Uvěznění; 63
Úmrtí blízkého člena rodiny; 63
Úraz nebo vážné onemocnění; 53
Sňatek; 50
Ztráta zaměstnání; 47
Usmíření a přebudování manželství; 45
Odchod do důchodu; 45
Změna zdravotního stavu člena rodiny; 44
Těhotenství; 40
Sexuální obtíže; 39
Přírůstek nového člena do rodiny; 39
Změna zaměstnání; 39
Změna finančního stavu; 38
Úmrtí blízkého přítele; 37
Přeřazení na jinou práci; 36
Závažné neshody s partnerem; 35
Půjčka vyšší než jeden průměrný roční plat; 31
Splatnost půjčky; 30
Změna odpovědnosti v zaměstnání; 29
Syn nebo dcera opouštějí domov; 29
Konflikty s tchánem, tchýní, zetěm, snachou; 29
Mimořádný osobní čin nebo výkon; 28
Manžel, manželka nastupuje či končí zaměstnání; 26
Vstup do školy nebo její ukončení; 26
Změna životních podmínek; 25
Změna životních zvyklostí; 24
Problémy a konflikty se šéfem; 23
Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek; 20
Změna bydliště nebo školy; 20
Změna rekreačních aktivit, církve nebo politické strany; 19
Změna sociálních aktivit; 18
Půjčka menší než průměrný roční plat; 17
Změna spánkových zvyklostí a režimu; 16
Změny v širší rodině (úmrtí, sňatky); 15
Změny stravovacích zvyklostí; 15
Vánoce; 12
Přestupek (např. dopravní) a jeho projednávání; 11

SALUTOPROTEKTIVNÍ FAKTORY
Celkově jde o komplex PROTEKTIVNÍCH FAKTORŮ, které pomáhají zvládnout nepříznivé události a přečkat je při zachované duševní rovnováze. Jedná se o schopnost vyrovnat se s náročnou životní situací bez nepřiměřených, maladaptivních reakcí - tj. obráceně: využít všech pozitivních možností, vynakládat úsilí na překování obtíží s dostatečnou sebedůvěrou v možnost najít přijatelné řešení.

Pro člověka je z pohledu protektivních faktorů důležité zejména:

• JAK SITUACI HODNOTÍ A INTERPRETUJE JEJÍ VÝZNAM
• JAKÁ JE JEHO EMOČNÍ REAKCE (pokračuje v pozitivním ladění, nebo negace)
• ZDA DOKÁŽE UDRŽET KONTROLU NAD SITUACÍ ("dokážu to")
• ZDE JEJ SITUACE AKTIVIZUJE K HLEDÁNÍ ÚČELNÝCH ZPŮSOBŮ ŘEŠENÍ
• ZDA JE FLEXIBILNÍ A DOVEDE ZAPOMENOUT NA NEPŘÍJEMNÉ ZÁŽITKY
• ZDALI JE SCHOPEN VYUŽÍT VŠECH POZITIVNÍCH PODNĚTŮ, JE SCHOPEN UDRŽET SOCIÁLNÍ KONTAKTY A PŘIJMOUT NABÍZENOU POMOC A SCHOPNOST KOMUNIKOVAT O PROBLÉMU

Podpořit zvládání náročných životních situacích mohou i OSOBNOSTNÍ VLASTNOSTI:

• Svědomitost
• Systematičnost
• Vnitřní kontrola
• Ochota přijmout novou zkušenost
• Flexibilita 
• Otevřenost ke světu 
• Extraverze
• Emoční stabilita
• Převaha optimismu
• Citlivá asertivita
• A typ (tj. zaměření na výkon) a B typ osobnosti

Jak uvádí Kohoutek: lidé nejednají vždy podle určitého objektivního stavu věcí a jevů, ale podle svého vlastního mínění, nálady, emoce, postoje, podle toho, jak situaci subjektivně atribuují, hodnotí a interpretují. Často se vyskytuje tzv. egocentrická tendence sebe-ochranných atribucí, tj. tendence připisovat úspěch sobě samému a neúspěch jiným lidem nebo situačním faktorům.

Autoři Hewston a Stroebe (2006) zdůrazňují zejména dva faktory: optimismus a sociální oporu. 

Optimismus: optimistická povaha pomáhá lidem vyrovnávat se se zásadními životními událostmi. Optimista vnímá cíle jako dosažitelné; optimismus lze měřit testem životní orientace. Optimismus se častěji pojí s používáním zvládání zaměřeného na problém, vyhledávání sociální opory a zdůrazňování pozitivních stránek stresové situace.

Sociální opora: je odrazem informací od ostatních, že mají jedince rádi, zajímají se o něj, váží a cení si ho, a je součástí komunikační sítě a vzájemných závazků.

Prevence: při zaměření na prevenci můžeme využít zejména výše představených poznatků sociální psychologie, tj. že kampaně, které jsou orientovány salutoprotektivně je třeba vytvořit tak, aby si jedinci skutečně uvědomili možné ohrožení svého zdraví, informace byly pro osoby skutečně konkrétní - tj. osoba je musí vyhodnotit jako "zdraví ohrožující".

V souvislosti se salutoprotektivními faktory můžeme zmínit SALUTOGENEZI dle pojetí ARONA ANTONOVSKÉHO.

Aron Antonovsky se zabýval velmi zajímavou otázkou. V 17. století, v době, kdy řádili různé mory zemřelo 15.000 lidí. Místo toho, aby si však položil otázku, proč zemřelo tolik lidí, ptal se zcela obráceně: "Proč 14.000 lidí v tom samém městě přežilo" (Křivohlavý, Jaro: Psychologie zdraví). Jinými slovy: Antonovsky nepřistupoval patologicky - odkud se nemoc vzala, ale orientoval se na salutegenní faktory - tj. na to, co zdraví posiluje.

Antonovsky se pokusil vymezit zdroje zdravotní síly:
a)    smysluplnost
b)    vidění zvládnutelnosti úkolů
c)    schopnost chápání dění, v němž se člověk nachází.

POUŽITÁ LITERATURA
VÁGNEROVÁ, Marie. Základy psychologie. 1. vyd.Praha: Karolinum, 2007. 356 s. ISBN 978-80-246-0841-9.
HEWSTONE, Miles, STROEBE, Wolfgang. Sociální psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2006. 776 s. ISBN 80-7367-092-5.
VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. 544 s. ISBN 978-80-7367-342-0.
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví.
KOHOUTEK, Rudolf. Základy užité psychologie. 1. vyd. Brno: Akademické nakladatelství CERM, 2002. 544 s. ISBN 80-214-2203-3.

[1] VODÁČKOVÁ, Daniela. Krizová intervence. Praha 2007, s.33