Jürgen Habermans

Mgr. Martin Kosek, MBA

Teorie komunikativního jednání a dvojstupňový model společnosti.

SOCIOLOGIE JÜRGENA HABERMANSE

Tento sociolog je spjat zejména s pojmy teorie komunikativního jednání a dvoustupňový model společnosti.

Zde se pokusím o velmi stručnou interpretaci obou těchto teorií - jakýsi základní nárys.

TEORIE KOMUNIKATIVNÍHO JEDNÁNÍ
Habermas je v rámci sociologie známý také jako kritik - a jednou z věcí, kterou kritizoval je i systémová teorie (např. Parsons, Luhman). Systémové teorii vytýká, že se výlučně zaměřuje na problém zachování systému a opomíjí otázku emancipace [1] a humanizace společnosti.

V rámci své teorie jednání popisuje 2 projevy smysluplného jednání individuí:
1. Práce: tu vykládá jako účelově racionální jednání, charakterizuje ji jako monologickou, nebo také egocentrickou → to z důvodu, že vychází z technických pravidel, o kterých se nediskutuje.
2. Interakce: pod tímto pojmem rozumí komunikativní jednání - to je dialogické. Jeho hlavním cílem je dorozumění s aktéry.

Pod pojmem komunikativní jednání lze rozlišit dle Habermase tyto 3 typy:

1. Teleologické → zaměřené na realizace nějakého cíle
2. Normativní → orientované na společné hodnoty
3. Dramaturgické → vztahující se na sebeprezentaci před publikem

Dále Habermas upozorňuje, že lidé se kladou jisté požadavky na komunikaci:

a) platnosti (pravdivosti)
b) správnosti (k normám)
c) věrohodnosti (upřímnosti)
d) dorozumění

→ je však samozřejmé, že tyto požadavky nemusí být splněny.

Dále lze upozornit, že komunikativní jednání probíhá v rámci symbolicky strukturovaného sociokulturního životního světa - tento životní svět dále můžeme rozdělit:

1. Kultura = zásoba vědění
2. Společnost = legitimní řády - příslušnost k sociálním skupinám
3. Osobnost = schopnost mluvit, jednat, porozumět a potvrzovat si vlastní identitu v komunikaci.

DVOUSTUPŇOVÝ MODEL SPOLEČNOSTI
Habermas říká, že je nutné společnost vysvětlovat ze dvou hledisek:

1. Na základě teorie jednání = životní svět
2. Na základě systémové teorie = společenský systém

Sám totiž uznává, že ne vše lze vysvětlit dle jeho teorie komunikativního jednání, ale je třeba se zaměřit i na schopnost řešit problémy vznikající v externím životním světě (sociálním systému), což jsou problémy materiální produkce (např. neviditelná ruka trhu).

V tomto bodě částečně akceptuje Parsonse a Luhmana - tedy jejich pojetí sociálních systémů, avšak ne zcela. Dle Habermase nedokáže systémová teorie vysvětlit utváření sociálních systémů - a rozhodně nepřijímá Luhmanův koncept Autopoisis [2].

Habermas upozorňuje, že systémová teorie nemůže teorii jednání nahradit, nýbrž pouze doplnit.

Proto tedy Habermas ve své práci rozlišuje SYSTÉM a ŽIVOTNÍ SVĚT s tím, že upozorňuje, že tyto dva celky jsou na sobě vzájemně závislé.

POUŽITÁ LITERATURA
ŠUBRT, Jiří. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2001. 164 s. ISBN 80-85866-77-3.
KOLEKTIV AUTORŮ. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelstvi Olomouc s. r. o., Finidr spol. s. r. o., 2002. ISBN 80-7182-064-4

[1] Emancipace: původně propuštění syna z otcovského domu, dnes zejména zaujímání osvobozujícího odstupu
[2] Autopoisis: v Luhmanově terminologie - samovznikající, sebetvořící, sebeopravující se systémy - tuto myšlenku přebírá od biologů Humberta Maturany a jeho žáka Francisca Varely.