Autoritární osobnost

14.04.2020

Mgr. Martin Kosek, MBA

Text popisuje Autoritární osobnost, která se stala výsledkem zkoumání týmu pod vedením psychologa Adorna.

Po druhé světové válce začal Adorno se svými spolupracovníky zkoumat fašistické postoje a antisemitské předsudky, které byly součástí nacistické ideologie a vedly k brutálním vyhlazování příslušníky židovské rasy v nacistických táborech. Objev zajímavých souvislostí a psychoanalytický rámec jejich interpretace pak vedl k rozšíření původního výzkumného programu a posléze k vypracování obsáhlé monografie o "autoritární osobnosti". Autoři této studie nehovoří vyloženě o typu, ale spíše syndromu postojů. Alternativními názvy pro autoritární osobnost je antidemokratická nebo fašistická osobnost.

Za základní znaky autoritarismu jsou pokládány: etnocentrismus, konvencionalismus, rigidní dogmatismus a agresivita. Z pohledu hlubinné psychologie se objevuje komplex hostility (nepřátelství), který lze vysvětlit jako pokus o kompenzaci vlastních pocitů méněcennosti (identifikace s rasistickými názory, tj. s "lepší" rasou proti "horší") a jako projekce pocitů nepřátelství ("našimi nepřáteli jsou především židé"), respektive jako generalizace pocitů ohrožení. Tyto osoby bývají plné nenávisti, podezírání, agresivity, vykazují intoleranci a dogmatismus, jakož i rasové předsudky a nekritický obdiv k idealizovaným autoritám. Toto je však pouze částečná pravda, neboť k fašismu (respektive k fašistickým postojům) netíhnou pouze zakomplexovaní jedinci, ale také tzv. divocí idealisté (agresivní idealisté) a osoby ovlivňované určitými ideologiemi, což se týká jedinců různých demografických kategorií.

Komplex postojů či typ označovaní za autoritarismu se vyznačuje těmito složkami:

Konvencionalismus: ctění a hájení norem střední třídy
Autoritární podřídivost: nekritický vztah k idealizovaným vůdcům jako morálním autoritám
Autoritární agrese: tvrdé zaměření proti těm, kdo poškozují či ohrožují tradiční hodnoty (např. proti "zvrhlému umění"; zdůrazňování tradiční rodiny atd.)
Anti-intracepce: odmítání názorové měkkosti, shovívavosti a dobromyslnosti (např. těžké zločiny musí být trestány smrtí)
Pověrčivé a stereotypní chování: víra v osudovost a v mystické síly
Preference pozic moci a síly: identifikace s lidmi v silné pozici, kteří mají moc
Slast z ničení: vyhraněné nepřátelství vůči lidem jinak smýšlejícím
Sklon k projekcím: zejména pocitů ohrožení ("ve světě se dějí nebezpečné věci")
Dogmatismus a myšlenková rigidita: nedostatek kritičnosti a smyslu pro humor
Nadměrný zájem o sexuální problémy společnosti: konzervativně založené moralizátorství.

Dále lze pozorovat tyto projevy:

Antisemitismus (často spojený s antinegroismem - tj. rasové předsudky vůči Židům a černochům) - v České republice zejména proti Romům
Etnocentrismus (zdůraznění hodnoty vlastní rasové či národní příslušnosti spojené s nepřátelstvím vůči národnostním menšinám)
Politicko-ekonomický konzervatismus (kritický vztah k pokroku vše druhu).

Dalším důležitým aspektovém typologie autoritární osobnosti je objev její etiologie. Adorno a jeho spolupracovníci se domnívali, že je to produktem určitých rodinných poměrů, respektive díky zkušenostem z dětského období. Jako typické rodinné poměry by se daly označit patriarchální rodinné poměry s nedostatkem vřelosti (zejména ve vztazích mezi otcem a dětmi) a požadavkem bezpodmínečné poslušnosti dítěte vůči rodičům. Avšak na základě dalších výzkumů nebyla toto zcela potvrzeno. Přesnější se zdá být výklad R. Stagnera: "Nadprůměrný etnocentrismus je vytvářen pozitivním vztahem k rodičům, extrémní etnocentrismus podřídivým postojem k rodičům." Avšak podřídivý postoj dítěte k rodičům se projevuje jak ve vřelém, tak i chladném rodinném prostředí. Dále mohou také antidemokratické postoje pramenit ze zklamání určitých osob z fungování demokracie vcelku, z práce jejich institucí (zejména parlamentu), z odporu k přehnanému destruktivnímu liberalismu.

POUŽITÁ LITERATURA
NAKONEČNÝ, Milan. Psychologie osobnosti. 2. vyd. Praha: Academia, 2009. 620 s. ISBN 978-80-200-1680.