Jdi na obsah Jdi na menu
 


Metody sociálně-psychologického výcviku 4

24. 5. 2011

 PRÁCE S „TADY A TEĎ“

Mgr. Martin Kosek
 
Ať už se zabýváme sociálně-psychologickým výcvikem či individuální nebo skupinovou psychoterapií, stále více autorů používá termín „tady a teď,“ nebo v jiných pracích se můžeme setkat s označením „zde a nyní“ (např. Yalom a Leszcz; Kolařík; Komárková, Slaměník, Výrost; Hennig a Pelz). Co se však skrývá pod tímto termínem? Bohužel, zde nám nepomůže ani psychologický slovník od Hártla a Hártlové. Nejlépe a nejvíce do hloubky popisuje daný termín právě Yalom a Leszcz .
            Zcela nejjednodušším způsobem můžeme vymezit „tady a teď“ jako: „zaměřenost na to, co se děje v této místnosti v tomto okamžiku“[1]. Přístup „tady a teď“ nám ukazuje hned několik důležitých poznatků pro sociálně-psychologický výcvik. V prvé řadě jde o to zaměřit se na reakce, které právě probíhají v rámci skupiny. Nejde o to si těchto reakcí pouze všimnout, ale je na lektorovi (trenérovi), aby s nimi vhodně pracoval.
            Pro lektora (trenéra) sociálně-psychologické výcviku manažerů však ukazuje zaměření na „tady a teď“ i jistý pedagogický či andragogický rozměr. Při námi organizovaných výcvicích jsme vždy dostali dobrou zpětnou vazbu na proběhlý výcvik, když jsme řešili právě proces „tady a teď“. Jinými slovy, když jsme se zaměřili na to, co skupina v rámci diskuze právě otevřela a netrvali jsme striktně na dodržení předem připraveného plánu výcviku.
            Pro názornost můžeme uvést jednoduchý příklad. Při jednom námi vedeném výcviku manažerů došlo k tomu, že účastníci sami otevřeli téma stres a jeho zvládání. Přestože naším úkolem mělo být zaměření na komunikaci, nějakou část tohoto setkání jsme skutečně věnovali otázkám vlivu stresu, jeho působení, možné projevy v komunikaci a možnostem zvládání stresu.
            V závěru výše popisovaného výcviku manažeři velmi kladně hodnotili náš přístup. Zejména to, že jsme zůstali u tématu, který oni sami začali řešit, a nejednali jsme se slovy: „Tímto se nebudeme zabývat, to je náplň jiného výcviku“. Dle svých slov se manažeři spíše setkávali právě s negativním přístupem, tedy že lektor/lektoři nechtěli jimi otevřené téma aktuálně řešit. Manažeři též ocenili to, že jsme dokázali při výcviku poukázat na kontext mezi komunikací a stresem.
            Yalom a Leszcz však zdůrazňují: „Má-li být zaměření na tady a teď účinné, musí zahrnovat dvě symbiotické vrstvy“[2].  Symbiotické vrstvy jsou jimi vymezeny jako vrstva zážitková a vrstva objasňování procesu[3]. Autoři první vrstvu (zážitkovou) specifikují následovně: „klienti žijí v tady a teď, vznikají silné vzájemné city mezi členy skupiny, k terapeutovi i k celé skupině. Tyto aktuální tady a teď pocity se stávají hlavním tématem skupiny. Tento tah je ahistorický“[4].  
            S tímto vymezením zážitkové roviny se však můžeme spokojit pouze částečně. V našem pojetí „tady a teď“ rozhodně nesouhlasíme s tím, že jde o ahistorický tah. Logicky vzato – při skupinovém procesu se setkáváme sice s aktuálními pocity, ale současně se tu setkáváme se vzorci chování, tj. ustálenými vzorci, které jsou pro daného jedince typické a tudíž ty, které nějakým způsobem souvisejí i s jeho minulostí.
            Současně můžeme k výše uvedeném tvrzení přidat další důkaz – tím je ego-obranný mechanismus přenosu, ke kterému může dle našeho názoru ve skupině dojít. Považujeme na tomto místě nutné přenos blíže specifikovat. Pro tuto bližší specifikaci využijeme psychoanalytickou definici, která je dle našeho názoru velmi výstižná.
            Rycroft popisuje přenos následovně: „Přenos, při němž pacient přemisťuje na svého analytika své myšlenky, pocity, atd., které mají kořeny v dřívějších postavách jeho života“[5]. Na základě toho tudíž nelze považovat první vrstvu – zážitkovou – za ahistorickou.
            Při druhé vrstvě – objasňování procesu jde o vytvoření kognitivního rámce. Yalom a Leszcz proces více přibližují následujícím výrokem: „Co nám tato slova, styl a povaha debaty říkají o mezilidském vztahu těchto lidí?“[6]. Při rozboru tohoto výroku dospíváme k závěru, že zkoumání procesu je vlastně zaměření na vztahovou rovinu v komunikaci – tj. oproti rovině obsahové. Náš závěr je podpořen i dalšími slovy Yaloma a Leszcze: „Spíše se zaměřují na jak a proč něco říká“[7].
            Výrok se vztahuje k tomu, jak se terapeuti – v našem případě lektoři (trenéři) sociálně-psychologického výcviku orientují na proces, tj. že se primárně nezabývají slovním obsahem klientovy, respektive manažerovy výpovědi. Abychom dodrželi stanovený rozsah práce, bohužel se nemůžeme věnovat podrobnějším rozboru obsahové a vztahové roviny. Proto alespoň odkazujeme na publikaci Zbyňka Vybírala - Psychologie komunikace.
            Dovolíme si použít ještě jeden – z našeho pohledu zcela zásadní výrok Yaloma a Leszcze: „Komentování procesu mezi dospělými je sociální tabu“[8]. Výrok poukazuje na nedostatečné získávání zpětné vazby v rámci sociálního kontaktu v našem reálném světě. Právě toto konstatování nás přivádí k dalšímu fenoménu sociálně-psychologického výcviku manažerů, tj. právě ke zpětné vazbě.


[1] YALOM, Irvin, LESZCZ, Molyn. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007. s. 49.
[2] YALOM, Irvin, LESZCZ, Molyn. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007. s. 147.
[3] YALOM, Irvin, LESZCZ, Molyn. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007. s. 147.
[4] YALOM, Irvin, LESZCZ, Molyn. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007. s. 147.
[5] VYMĚTAL, Jan a kol. Obecná psychoterapie. Praha: Grada Publishing, a. s., 2004. s. 99.
[6] YALOM, Irvin, LESZCZ, Molyn. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007. s. 149.
[7] YALOM, Irvin, LESZCZ, Molyn. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007. s. 149.
[8] YALOM, Irvin, LESZCZ, Molyn. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Praha: Portál, 2007. s. 155.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář