Jdi na obsah Jdi na menu
 


Metody sociálně-psychologického výcviku 2

24. 5. 2011

 

TEORIE SOCIÁLNÍHO UČENÍ ALBERTA BANDURY
Mgr. Martin Kosek
 
Jak uvádějí autoři Výrost a Slaměník teorie Alberta Bandury se zabývala tím, jak „děti a dospělí kognitivně zpracovávají své sociální zážitky, a tím, jak výsledky poznání ovlivňují jejich chování a vývoj“[1]. Bandura se ve své teorii zabývá nápodobou, neboli imitací. Někdy se v souvislosti s imitací můžeme setkat s termínem observační učení, neboli učení pozorováním. Vysvětlení tohoto jevu velmi přesně podává Vágnerová.
            Vágnerová píše: „Vzhledem k tomu, že nezbytným předpokladem nápodoby je pozorování viditelných projevů chování jiných lidí, je tato varianta označována také jako učení pozorováním[2]. V zahraniční literatuře se častěji používá termín observační učení (například Kassin). V této souvislosti právě Kassin uvádí: „Nové komplexní vzorce chování se lze naučit napodobováním ostatních[3] nebo na jiném místě: „Podle Alberta Bandury (1986) se lidé učí pozorováním ostatních“[4].
            „Ostatním“ se odborně říká „modely“ – celý proces tedy můžeme nazvat právě jako „proces modelování“. Autoři Výrost a Slaměník popisují čtyři komponenty učení napodobování podle Bandury[5]:

            1. Pozornost
            2. Retence
            3. Reprodukování
            4. Posílení
 
            Dále přiblížíme jednotlivé fáze a provedeme jejich aplikaci na sociálně-psychologický výcvik manažerů. Dovolíme si citovat autory Výrosta a Slaměníka a k jejich výkladu doplňovat naši aplikaci na sociálně-psychologický výcvik manažerů. Abychom rozčlenili text vlastní a text výše uvedených autorů, označíme text Výrosta a Slaměníka kurzívou.
První fáze je označena jako pozornost. V této části musí pozorovatel věnovat pozornost událostem, které jsou modelované. Pozornost je determinována celou škálou proměnných, včetně moci a přitažlivosti modelu, jakož i podmínkami, za jakých se na chování díváme[6]. Z výše uvedeného textu jasně plyne, že je zapotřebí, aby manažeři při sociálně-psychologickém výcviku věnovali pozornost modelu, respektive dané situaci, která je při nácviku řešena.
Kromě pozornosti může užít ještě jiný termín, který dle našeho názoru vystihuje onu pozornost a to zejména v kontextu toho, že se učí dospělí lidé – manažeři. Tímto termínem je vůle, tedy vědomá složka našeho já. Vůli definuje Vágnerová jako: „schopnost chtění, vědomé volby určitého cíle a s ním spojeného úsilí zaměřeného na jeho dosažení, které může být nepříjemné nebo nějak omezující.“[7].
Jinými slovy, jako podstatné se jeví, aby manažer chtěl vůbec dané problematice věnovat svoji pozornost. Pokud vnímáme dospělého člověka jako autonomní osobnost, pak se musíme jako lektoři sociálně-psychologického výcviku smířit s tím, že nemůžeme manažery (jakožto účastníky) do ničeho nutit. Oni sami musí uznat, zdali je pro ně dané technika „to pravé“. Podobně se k rozvoji osobnosti, respektive k pohledu na člověka staví Transakční analýza – „Každý člověk může myslet. Z toho se odvozuje i schopnost učit se i schopnost měnit se[8].
Druhá fáze je popsána jako retence. Sledované jevy či události musí být uchovány a pozorované chování musí být reprezentované v paměti buď prostřednictvím obrazového, nebo verbálního reprezentačního systému[9]. Retence neboli podržení je ve výcviku manažerů nesmírně důležité. V zásadě jde o to, aby si manažeři i po delší době od absolvování sociálně-psychologického výcviku dokázali danou dovednost vybavit.
K tomu, aby byla tato schopnost zachována může posloužit několik faktorů. Jako první faktor můžeme zmínit právě první fázi, tj. aby modelové chování bylo zajímavé, respektive, aby mu manažer věnoval pozornost. Druhým faktorem může být právě učení prožitkem, tedy nejen samotná přednáška (například na téma jak vést výběrový pohovor), ale i nácvik samotné dovednosti (vedení pohovoru).
Třetím faktorem pro retenci může být četnost opakování, a to samozřejmě nejen při samotném sociálně-psychologickém výcviku manažerů, nýbrž zejména po jeho ukončení. I zde platí, že četnost opakování poslouží právě k retenci modelového chování.
Třetí fázi Bandura označil jako reprodukování. Ve třetím kroku se musí symbolická reprezentace konvertovat do vhodných, přiměřených činností podobných původně modelovému chování. Např. motorická reprodukce komplexní činnosti bude méně pravděpodobně úspěšná než reprodukce jednodušších činností[10]Uvědomění si reprodukce je velmi důležité zejména pro výběr samotných technik sociálně-psychologického výcviku manažerů, zejména pro lektorův výběr chování, které má být modelováno.
Pokud by chování modelované při sociálně-psychologickém výcviku bylo pro manažera příliš složité, logicky nebude schopen takovéto chování napodobit. Sice mohly být splněny dvě předcházející podmínky – tj. mohlo dojít k tomu, že manažer věnoval modelovanému chování pozornost (sám chtěl či ho zaujalo), je schopen si v paměti dané chování vybavit, avšak již ho nedokáže provést (pro přílišnou složitost). 
Poslední, čtvrtá fáze je nazvána jako posílení. Finální proces řízení učení pozorováním zahrnuje motivační proměnné. Musí zde být např. dostatečná iniciativa, aby motivovala vlastní výkon modelované činnosti. Obecně lze říci, že motivační složka je důležitá v jakémkoliv učení, tudíž i při sociálně-psychologickém výcviku manažerů. Předchozí tvrzení o motivaci bychom mohli ještě více zvýraznit výrokem Saula Kassina: „jde o to, že lidé jsou ochotnější napodobit chování, za které budou odměněni, než chování, po kterém následuje trest[11].  
Mimo teorií sociálního učení se můžeme setkat i s jinými přístupy k učení, které jsou zmiňovány v souvislosti s psychologií a sociologií řízení. Jedním z takových přístupů je i teorie zkušenostního učení, se kterou se nyní blíže seznámíme.


[1] VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. s. 56.
[2] VÁGNEROVÁ, Marie. Základy psychologie. Praha: Karolinum, 2005. s. 87.
[3] KASSIN, Saul. Psychologie. Brno: Computer Press, a. s., 2007. s. 191.
[4] KASSIN, Saul. Psychologie. Brno: Computer Press, a. s., 2007. s. 191.
[5] VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a. s. , 2008. s. 56, 57.
[6] VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a. s. , 2008. s. 56.
[7] VÁGNEROVÁ, Marie. Základy psychologie. Praha: Karolinum, 2005. s. 196.
[8] HENNIG, Gudrun, PELZ, Georg. Transakční analýza terapie a poradenství. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. s. 15.
[9] VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. s. 57.
[10] VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan. Sociální psychologie. Praha: Grada Publishing, a. s., 2008. s. 57.
[11] KASSIN, Saul. Psychologie. Brno: Computer Press, a. s., 2007. s. 192.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář