Jdi na obsah Jdi na menu
 


Syndrom vyhoření I. - základní informace

2. 3. 2015

SYNDROM VYHOŘENÍ, PREVENCE A TRANSAKČNÍ ANALÝZA

Mgr. Martin Kosek, 2015

 

            Teoretickou část můžeme rozlišit do dvou základních pojetí, a to klinicko psychologické dle Freudenbergera a sociálně psychologické pojetí Maslachové. Objevujeme zde obvyklou rozepřimezi osobnostními rysy a vlivem vnějších vlivů, včetně sociálního prostředí.

2.1 Klinicko psychologické pojetí H. J. Freudenbergera

            V prvé řadě můžeme uvést, že psychoanalytikovi Freudenbergerovi je přisuzováno zavedení pojmu Burnout, respektive syndrom vyhoření. Podle českého psychiatra Honzáka právě sám autor termínu burnout pocítil tento jev na vlastní kůži, když se snažil pomáhat druhým lidem, a to s velkým nasazení, až nakonec sám začínal pociťovat celkové vyčerpání. [1] Pokud hovoříme o celkovém vyčerpání, tak Freudenberger popsal tuto skutečnost následovně - ve vztahu ke klientům, k zaměstnavateli i mimo profesní život, vyhoření pak způsobuje změny v postojích, citech a osobnosti postiženého. [2]
            Velmi zajímavé jsou potom typologické úvahy, které se v klinické zkušenosti objevují - 2 rozdílné typy lidí, kteří jsou vůči burnout obzvláštně náchylní:
1. Trpí komplexem méněcennosti vůči svým přátelům a rodině. Tito lidé s citovou deprivací vyrůstali s uzavřeným, autoritativním otcem, který nebyl schopen dát najevo své city. Matku vnímali jako přísnou, chladnou, autoritativní nebo také aktivní a kariéristickou. Tito pak byli citově založení a pasivní, jen v malé míře ctižádostiví, nejdůležitější pro ně bylo, aby je měl někdo rád.

2. Do druhé kategorie spadají děti ctižádostivých, motivujících aktivních otců považovaných za vzor, nebo ochranitelských matek, jež byly vždy připraveny pomoci a svou lásku dávaly otevřeně najevo. Tito lidé považovali sami sebe za družné, talentované a ctižádostivé.
Společné jim je následující: dojem, že jsou osamělí, v pubertě problém se prosadit, vyjádřit, citliví vůči zklamání, zaměření na výkon a soutěž, vysoké pracovní tempo, chtějí vynikat a být oceněni, mají vysokou touhu po uznání, neumějí říci ne, neumějí požádat o pomoc. [3]
            Klinickou část můžeme shrnout následujícími slovy - v popředí tohoto přístupu je osobnost jedince a jeho individuální zkušenost z rodiny, ve které se tradičně odráží i primární vztah s matkou a otcem - což jistě odpovídá i tomu, že Freudenberger vycházel z psychoanalytického přístupu.

2.2 Sociálně psychologické pojetí Ch. Maslachové

            Při pohledu do sociálně-psychologické literatury můžeme naleznout zmínky o syndromu vyhoření v kapitolách, které se věnují zdravotním důsledkům organizace práce. Autoři Hewston a Stroebe píší: Zdravotní důsledky organizace práce zahrnují vyhoření a dočasný odchod z práce neboli absentérství.  [4]
            Následně pak výše uvedení autoři vymezují syndrom vyhoření následujícím způsobem: Vyhoření je specifický důsledek pracovních stresů a je charakterizován třemi aspekty: emočním vyčerpáním, depersonalizací a sníženou osobní úspěšností”. [5] Autorem tohoto dělení je právě Christina Maslachová. Pro zajímavost můžeme uvést, že Maslachova je manželkou jednoho ze současných nejvýznamnějších sociálních psychologů Philipa Zimbarda, se kterým se seznámila při slavném Standfordském experimentu.
            Pokud je zde hovořeno o emočním vyčerpání, je myšlen úbytek/vyčerpání energetických zdrojů s ohledem na emoční náročnost dané práce. Pojmu depersonalizace v této definici není užíváno v běžném kontextu psychopatologie. Význam je zcela specifický: vývoj negativních, cynických postojů a pocitů k vlastní práci, zatímco snížená osobní úspěšnost je definována jako tendence hodnotit se ve vztahu ke své práci negativně”.[6]
            Sociálně psychologické pojetí můžeme uzavřít následujícími slovy - v popředí tohoto přístupu je orientace na vnější faktory, vliv životního prostředí, pracovního prostředí a nároky společnosti. Vysoká citová angažovanost (empatie) na klienty má pak dle Maslachové vliv na vyhoření - jde tedy o setkávání se (sociální vztahy mezi klienty a poskytovateli) a onu citovou angažovanost. [7]

 

 

[1] HONZÁK, Radkin. Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření. Praha: 2013, s. 18 - 26.

[2] MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků. Praha: 2012, s. 15.

[3] MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků. Praha: 2012, s. 16 - 17.

[4] HEWSTONE, Miles, STROEBE, Wolfgang. Sociální psychologie. Praha: 2006, s. 622.

[5] HEWSTONE, Miles, STROEBE, Wolfgang. Sociální psychologie. Praha: 2006, s. 632 - 633. 

[6] HEWSTONE, Miles, STROEBE, Wolfgang. Sociální psychologie. Praha: 2006, s. 633.

[7] MAROON, Istifan. Syndrom vyhoření u sociálních pracovníků. Praha: 2012, s. 15 - 17.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář