Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sociologie a její možný pohled na Nekoř

20. 8. 2009
SOCIOLOGIE A JEJÍ MOŽNÝ POHLED NA ŽIVOT V NEKOŘI
Je jisté, že sociologie se sama dívat nemůže, potřebuje k tomu člověka, který na základě jejich poznatků tento pohled přinese. Zřejmě se nyní můžeme ptát, co to  vlastně je sociologie? Sociologie je vědou o společnosti, jejímž cílem je porozumět společnosti, pochopit ji a předpokládat její další vývoj. Asi nejlépe tuto skutečnost vyjádřil Auguste Comte, jeden ze zakladatelů sociologie, a to: „Poznat, předvídat, jednat“. Zde tedy můžeme zpozorovat vlastní cíl této vědy. Ovšem každá věda by měla také mít nástroj, kterým svůj předmět zkoumání (zde je to společnost) „uchopí“. Právě tím nástrojem je sociologická imaginace. Tedy jakýsi proces, kterým se snažíme dívat na všední věci, které nás obklopují, ovšem z mnohem šíršího hlediska.
Takovým příkladem sociologické imaginace může být například auto zarostlé v trávě. Tradiční způsob uvažování nám může napovědět, že je to špatné, a že by se to dělat nemělo. Sociologie jako jedna z věd (stejně jako psychologie) se táže proč lidé dělají to co dělají, a jaké důsledky to může mít. Z pohledu sociologie nelze v tomto případě kauzálně říci pouze to, že je to špatné. Musíme se ptát: „V čem je to špatné, co to může dále způsobit a co můžeme udělat proto, aby se toto dále již neopakovalo,“ tedy to, co již vyjádřil A. Comte výrokem „Poznat, předvídat, jednat“.
Při hledání odpovědi na první otázku „V čem je to špatné“ můžeme opět uvažovat ve více rovinách. Od problematiky ekologie, přes proces socializace. Ano, i zde, v procesu socializace může nastat díky všímavosti dětí zásadní problém. Socializaci chápeme jako proces, kdy jedinec vrůstá do společnosti, tzv. se „zespolečenštuje“. A nyní se mohou zamyslet všichni rodiče, kteří mají děti. Vy, jako zodpovědný rodič budete poučovat své děti o tom, jakým způsobem zde v naší krásné Nekoři mají žít, jak se mají chovat i jakým způsobem se starat o přírodu. Bohužel z druhé strany, při cestě z mateřské či základní školy uvidí, jakým způsobem někteří jiní lidé zacházejí s přírodou. Jak budete poté odpovídat na to, co je správné a co není?
Zřejmě pozornému čtenáři neuniklo, že se nám společně propojuje první a druhá otázka – tedy „V čem je to špatné a co to způsobí“. Nevíme, jak budou tyto protikladné tendence (vychovávající rodiče na jedné straně a nepořádné osoby na straně druhé) působit na naše děti. Neměli bychom však zapomínat, že děti jsou produktem své kultury, respektive společnosti, ve které žily a budou žít.
Při hledání odpovědi na poslední otázku: „Co můžeme udělat proto, aby se to neopakovalo,“ respektive aby byly tyto věci z Nekoře odstraněny, můžeme použít práci Niklase Luhmana – Sociální systémy. Ten charakterizuje společnost jako systém, který se sám reguluje. Do tohoto systému samozřejmě patří i jeho jednotlivé části, tedy nejen jednotlivci, ale také instituce. Právě pokud má dojít k vyřešení problému, Luhman říká, že musít dojít k tomuto řešení ve všech jednotlivých částech, a to metodami, které jim jsou vlastní. V praxi to znamená, že jednotlivé části začnou spolupracovat na vyřešení problému dostupnými prostředky – jednotlivci již třeba tím, že na to upozorní a pak je tu samozřejmě prostor pro instituce, které mají právo se k těmto věcem nejen vyjadřovat, ale i možnosti jak je řešit.  
Tento příspěvěk si neklade za cíl sociální reformu, nýbrž prosté zamyšlení nad naším životem – stejně tak jako socilogie je pouze vědou, která přináší či interpretuje skutečnosti, které ve společnosti vidí. A to i v případech, kdy tyto skutečnosti nemusí být jejím členům příjemné.
Osobně se domnívám, že právě v období „krize“ je vhodný čas k zamyšlení, stejně tak, jako v době maximálního rozvoje. A pokud se i Vy budete zamýšlet nad jednotlivými událostmi, nezapomínejte, že slovo „krize“ označuje pouze změnu stavu. Nic víc, nic míň. S přátelským pozdravem Martin Kosek, student Univerzity Hradec Králové, katedra Sociální patologie a sociologie.  
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář