Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psychologická etiopatogeneze sebepoškozování

22. 2. 2014

PSYCHOLOGICKÁ ETIOPATOGENEZE SEBEPOŠKOZOVÁNÍ
Mgr. Martin Kosek
2014

 

Z psychologického hlediska můžeme znovu uvést skutečnost, že s etiopatogenezí sebepoškozování může souviset prožití sexuálního zneužití v dětství a/nebo týrání v dětství, což považujeme za poměrně známý fakt, o kterém hovoří všichni autoři, ať již z řad psychologů nebo psychiatrů, kteří se problematice sebepoškozování věnují. 

Zcela zásadní postavení má však z psychologického hlediska ještě jiný fenomén, který se nazývá ivalidace. Platznerová invalidaci vymezuje takto: „zpochybnění správnosti, odůvodněnosti, právoplatnosti vlastních pocitů a interpretací situací“. Lze říci, že osoba má dojem, že její pocity nejsou správné, či dokonce, že jsou zakázané. S obdobnými vzorci chování se v terapii setkáváme i u osob, které jsou obětí domácího násilí. 

Dochází u nich k sebedevalvaci, k devalvaci vlastních pocitů, což může být reakce na podsouvání toho, že „správné“ jsou pouze pocity násilníka, nikoliv oběti – ta zpravidla nemá nárok na své vlastní pocity. Za další etiopatogenetické psychologické souvislosti můžeme dle Kriegelové považovat: zvýšenou míru impulzivity, úzkost, problematické zvládání hněvu, depresivní ladění, vysoký neuroticismus, vysoká svědomitost, malá extroverze a malá otevřenost vůči zkušenosti

Jako obecnou psychologickou etiologii sebepoškozování můžeme vymezit i malé množství coping strategií na zvládání distresu, což logicky odpovídá definování sebepoškozování v naší práci. Rozsívalová, Paclt a Trefilová v souvislosti s etiologií sebepoškozování zdůrazňují: „emocionální klima, citově nepřítomný rodič, rigidní a příliš kontrolující rodič, šetření mezigeneračních hranic, nebo vychovatel s psychopatologickou problematikou“.  


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář