Jdi na obsah Jdi na menu
 


Proměny stability rodiny (rozvodovosti) a aktuální okruhy práce sociálních pedagogů

2. 2. 2012

 

PROMĚNY STABILITY RODINY (ROZVODOVOSTI) A AKTUÁLNÍ OKRUHY PRÁCE SOCIÁLNÍCH PEDAGOGŮ

Mgr. Martin Kosek

ÚVOD

 

Cílem této práce je demografická analýza proměn stability rodiny v České republice, tj. demografická analýza rozvodovosti pro sociálně pedagogické využití. Základní otázkou čtenáře této práce však může být, proč vlastně téma rozvodovosti. Odpověď na položenou otázku je velmi jednoduchá. Vybrané téma lze považovat za stále aktuální a diskutované, a to jak v masových médiích, tak v běžné interakci/komunikaci dvou lidí na ulici.

Pokud vezme v potaz, že téma rozvodovosti lze považovat za aktuální a navíc jde o téma, které se diskutuje jak v laické veřejnosti, tak i  odborných kruzích (psychologové, sociologové, pedagogové a další). Jeví se jako vhodné najít co nejvíce možných úhlů pohledu právě na problematiku rozvodovosti.

Práce se pokusí nahlédnout na problematiku rozvodovosti integrativní formou. Integrací zde rozumíme využití demografických poznatků, které však budou zakončeny sociálně-pedagogickým výstupem. Fakticky lze na tuto seminární práci nahlížet jako na dvě části. V první části učiníme demografický vhled, v druhé části sociálně pedagogický, který bude orientovaný právě na aktuální okruhy práce sociální pedagogů ve vztahu k proměnám rodiny.

Nejprve se zaměříme na četnost rozvodů v České republice, a to v rozmezí let 1991 až 2008. Následně svoji pozornost přenese do kapitoly, která se zabývá vlivem vzdělání na rozvodovost. Dalším demografickým vhledem na rozvodovost pro nás bude analýza délky trvání manželství, tj. do doby, než se manželé rozvedly. Pokračovat bude kapitola s názvem Aktuální okruhy práce sociálních pedagogů.

 

 

 

1. ČETNOST ROZVODŮ V ČESKÉ REPUBLICE

 

Jedním ze základních údajů, pokud chceme zkoumat proměny stability rodiny v České republice je počet rozvodů. Pro potřeby této práce využijeme statistická data v rozmezí let 1991 až 2008.

Tabulka č. 1 – Ukazatele rozvodovosti, 1991-2008

 

 

 

 

 

Výše uvedená tabulka Českého statistického úřadu poukazuje na vývoj v jednotlivých letech. Při pohledu na rok 1991 vidíme, že počet rozvodů byl 29 366. O deset let později, v roce 2011 došlo k nárůstu na 31 586, tj. nárůst 2 220. K obdobnému principu stoupání dochází i o tři roky později, v roce 2004. Zde se výsledek počtu rozvodů zastavil na čísle 33 060, tj. nárůst o 1 474 rozvodů.

Při pohledu na výše uvedená data pozorujeme, že ve vybraných ukazatelích, tj. v letech 1991, 2001 a 2004 docházelo k nárůstu počtu rozvodů. Ke změně dochází v roce 2005. Hodnota z tohoto roku je 31 288 rozvodů. Oproti předchozímu roku 2004 dochází ke snížení o 1 772 rozvodů. I následující rok 2006 se pohybuje v obdobném trendu, i když dochází k mírnému navýšení o 127 rozvodů, tj. v roce 2006 je celkový počet rozvodů na území České republiky 31 415.

Při detailní analýze let 2006, 2007 a 2008 můžeme pozorovat určitou podobnost, jako v předcházejících letech. K čemu tedy dochází? V roce 2007 dochází k poklesu na počet rozvodů 31 129, avšak hned následující rok 2008 poukazuje opět mírný nárůst na 31 300.

Náš rozbor počtu rozvodů ve výše uvedených letech tedy můžeme uzavřít s tím, že v roce 1991 byl počet rozvodů oproti následujícím letům nejnižší, zatímco rok 2004 se nám dle získaných údajů jeví jako nejvyšší. Současně však můžeme po roce 2004 pozorovat spíše trend snižování na přibližnou hodnotu 31 000.

Jistě by bylo zajímavé zkoumat, čím byl rok 2004 tak výjimečný, že počet rozvodů zde byl nejvyšší (dle let, se kterým v této práci pracujeme). Vlivů, které na tuto skutečnost působilo bylo jistě větší množství. Bohužel však musíme konstatovat, že takováto analýza by značně přesahovala rámec této seminární práce, a tudíž se ji věnovat nebudeme.

 

2. ANALÝZA ROZVODOVOSTI DLE VZDĚLÁNÍ

 

Velmi zajímavý ukazatelem při dalším vhledu do oblasti rozvodovosti pro nás může být porovnání počtu rozvodů dle dosaženého vzdělání, a to jak u mužů, tak u žen.


Tabulka č. 2 – Podíl rozvodů vyššího pořadí podle vzdělání, 1991-2008

 

 

 

 

 

 

V tabulce pracujeme se stejnými roky, jako v předchozí části. Tuto tabulku však nebude podrobovat tak podrobnému rozboru, upozorníme spíše na zajímavosti, které lze určit. Při rozboru roku 1991 zjišťujeme, že nejvyšší počet rozvodů je zaznamenán u osob se základním vzdělání. Slovo „osob“ zde používáme zcela záměrně, jelikož výsledky jsou totožné jak u mužů, tak žen.

V rámci celostního pohledu si dovolíme upozornit již nyní, že tento trend není nijak výjimečný pro rok 1991, ale můžeme ho pozorovat i v letech následujících, tj. rozvody jsou vždy nejpočetnější u mužů a žen mající základní vzdělání. Pokud se podíváme na další kategorie - „střední bez maturity“ a „střední s maturitou“, jeví se nám důležité poukázat na fakt, že u mužů jsou data v obou kategoriích velmi podobná a nedochází k tak zásadním rozdílům, jako tomu je u žen.

Při zamyšlení se nad otázkou vzdělání bychom se mohli „laicky“ domnívat, že nejnižších hodnot budou dosahovat osoby s vysokoškolským vzděláním co do počtu rozvodovosti. Pokud však uděláme porovnání v jednotlivých letech u mužů i žen, zjistíme, že výše uvedená hypotéza není platná. Platnou by se mohla stát v momentě, kdybychom ji orientovali čistě k ženskému pohlaví.

Z výsledků je patrné, že ženy vysokoškolačky mají skutečně nejméně rozvodů, oproti ženám se vzděláním základním, středním bez maturity a středním s maturitou. Stejné výsledky ovšem neplatí pro muže. Pokud se zaměříme na vývoj v jednotlivých letech, zjišťujeme, že výše uvedená hypotéza platí pouze pro sledované roky 1991 a 2001. V letech následujících jsou pak dosahovány podobné hodnoty vysokoškolského vzdělání s vzděláním středním bez maturity a středním s maturitou.

 

3. ANALÝZA ROZVODŮ DLE DÉLKY TRVÁNÍ MANŽELSTVÍ

 

Jedním z dalších ukazatelů, pomocí kterého můžeme zkoumat proměny stability rodiny v České republice je délka trvání manželství. Tímto pojmem v práci rozumíme, jak dlouho spolu manželé žili, než se rozvedli. Východiskem pro výše uvedený ukazatel je pro nás následující tabulka:

 

 

 

 

 

 

 

 

Tabulka č. 3 – Rozvody podle délky trvání manželství, 1991-2008

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nejprve svoji pozornost zaměříme k roku 1991, se kterým budeme porovnávat následující vývoj délky trvání manželství. Pro rok 1991 se jeví charakteristické, že nejvyšší počet rozvodů nastal u osob, které spolu žili od 0 do 4 let. Výraznější pokles této hodnoty pozorujeme od roku 1997 až do roku 2008. Právě v roce 1997 pozorujeme nárůst rozvodovosti u osob žijících spolu 5 až 9 let.

Následně lze poukázat na zajímavý jev v roce 2002, kdy dochází k nárůstu rozvodů u osob, které spolu žili 10 až 19 let. Dalším výraznou změnu ve spektru rozložení rozvodovosti dle délky trvání manželství můžeme pozorovat v roce 2008. Zde přibývá počet rozvodů u osob, které spolu žili déle jak 20 let.

 

Abychom mohli být při této analýze rozvodovosti dle délky trvání manželství podrobnější, pomůžeme si další tabulkou:
Tabulka č. 4 – Intenzita rozvodovosti podle délky trvání manželství, 1991-2008
http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/1D00355EB8/$File/400709a3.pdf, vyhledáno dne 27. září 2011http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/1D00355EB8/$File/400709a3.pdf, vyhledáno dne 27. září 2011

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zde získáváme – oproti předchozí tabulce – mnohem konkrétnější vhled do problematiky. Jednou z prvních věcí, které si můžeme povšimnout je ukazatel vývoje rozvodovosti v délce trvání do jednoho roku. Rok 1991 totiž vykazoval hodnotu 0,65 ovšem v dalších vybraných letech byly tyto hodnoty spíše nižší. Od roku 2007 však vidíme poměrně rapidní stoupání a v roce 2008, kdy je hodnota 0,61 se přibližujeme původní hodnotě z roku 1991, tj. rozvodovost do jednoho roku opět přibývá.

Při analýze délky manželství se dále můžeme zaměřit na délku trvání do 3 let. Rok 1991 vykazoval hodnotu 2,93. V roce 2001 však došlo k nárůstu na 3,12. V letech 2005 až 2007 jsme u těchto manželství do 3 let pozorovali spíše klesající tendence, které se zastavili v roce 2007 na hodnotě 2,74 – což je i méně, než v roce 1991. Současně však musíme upozornit, že v roce 2008 dochází opět k nárůstu, a to na hodnotu 3,17.

Jako jistou zajímavost si dovolíme uvést skutečnost, že pokud mezi sebou porovnáme rok 1991 a rok 2008 zjistíme, že nejčastěji se lidé rozvádí v délce trvání manželství 2 až 3 roky. Pokud bychom ještě chvíli chtěli zůstat u zajímavostí, dostaneme se k vývoji rozvodovosti u manželství v délce trvání přes 25 let. Zde totiž můžeme pozorovat nárůsty, a to z roku 1991 – kde výchozí hodnota byla 0,19, přes hodnotu 0,41, kterou jsme zaznamenali shodně v letech 2005 a 2006 až po konečnou hodnotu v roce 2008 – 0,46.

Tuto kapitolu si dovolíme uzavřít se slovy, že bohužel značně přibývá rozvodovosti i u manželů, kteří spolu vydrželi déle jak 25 let svého života.

 

4. AKTUÁLNÍ OKRUHY PRÁCE SOCIÁLNÍCH PEDAGOGŮ

 

 

Nyní se dostáváme k druhé části této práce. Zde se budeme na základě předchozího demografického rozboru analýzy rodiny (jejich proměn) zabývat sociálně pedagogickým výstupem. Ten zaměříme dle orientace nadpisu, tj. na aktuální okruhy práce sociálních pedagogů dle výše uvedených zjištěních o proměnách rodiny, co se do rozvodovosti týče.

Nejprve však musíme učinit jasné stanovisko, a to, k čemu se sociální pedagogové mohou ve své práci s rodinou vůbec věnovat. Tímto se dostáváme k samotnému vymezení funkcí sociální pedagogiky. V tomto kontextu uvádí Kraus následující: „Sociální pedagogika tedy má jakési dvě základní funkce – preventivní (profylaktickou) a terapeutickou (kompenzační)“.

Pojďme nyní ke Krausově pojetí funkcí sociální pedagogiky vůbec vymezit samotnou podstatu sociální pedagogiky a následně integrovat obě části do našeho sociálně pedagogického výstupu. Gulová uvádí: „Sociální pedagogika pracuje spíše s prostředím, které člověka obklopuje, a hovoří o aktivizaci jedince, jak již bylo řečeno, zejména v oblasti prevence“.

Nyní jsme přidali pro naši práci velmi důležitou skutečnost. Tou je zaměření sociální pedagogiky právě na prostředí, které jedince (skupiny) obklopuje. Na prostředí pak můžeme ve shodně s Krausem nahlížet z výše popsaných funkcí, respektive profylakticky a terapeuticky. Právě takovým prostředím je pro nás rodina (často označovaná jako primární sociální prostředí, tj. orientační rodina).

Základním východiskem k tomu, abychom mohli učinit nějaký sociálně pedagogický výstup pak je zjištěná skutečnost z demografické analýzy české rodiny, která poukázala na fakt, že rozvodovost bohužel neklesá. Jako sociální pedagogové bychom se tedy měli ptát, zdali je možné omezit četnost rozvodovosti a co může takový rozvod v rodinném systému způsobit, jak působit profylakticky a jak působit terapeuticky.

Pokud se však na rozvodovost zaměříme detailně, nelze se zaměřit pouze na omezení rozvodovosti. To by totiž znamenalo pouze jednostranný pohled na rozvodovost, a to ve smyslu, že bychom se ztotožnili s názorem, že je rozvod vždy špatný. Nicméně existují případy, kdy může být rozvod pro rodinu spíše vysvobozením.

Takovým případem může být situace, kdy v rodině je otec alkoholik, u kterého se časem projeví agresivní tendence, takže například začne napadat svoji manželku a následně začne bít i své děti. Výše uvedený příklad pak může být za následek jak ublížení jak fyzického, tak i psychického charakteru.

Ze somatického pohledu se může jednat jak o drobná poranění, tak ale i v konečném hledisku může daná situace skončit vraždou. Z psychologického hlediska se může u ženy objevit tzv.: syndrom týrané ženy a tudíž i posttraumatická stresová porucha. U dětí bychom pak v tomto kontextu mohli hovořit o syndromu týraného, zanedbávaného a zneužívaného dítěte, tzv.: CAN.

Pokud tedy zvážíme v potaz všechna tato fakta, která nám jsou jako sociální pedagogům blízká (díky zaměření na sociálně-patologické jevy), můžeme se ztotožnit i s názorem, že v některých případech může mít rozvod spíše pozitivní vliv na celou rodinu, respektive rodinný systém.

Nyní se však pokusíme zaměřit i na problematiku omezení rozvodovosti, protože ne ve všech případech se musí vyskytovat nějaká patologie v rodině a tudíž může být zabránění rozvodu na místě, respektive vhodné. Vhodnost může spočívat například v zamezení psychické zátěže, a to jak na děti, tak i samotné manžele.

Pravdou však je, že odpovědět na to, jak omezit jako sociální pedagogové četnost rozvodosti není úplně snadné. Přesto se v pár řádcích o toto pokusíme. Troufneme si říci, že za určitých předpokladů se to podařit může. Jedním z bazálních předpokladů jistě bude kontakt s rodinou. Pokud se nám podaří navázat kontakt s rodinou, která řeší nějakou zátěžovou situaci či krizi, která by nakonec mohla skončit rozvodem, určitá šance tu je.

Základním směřováním sociálního pedagoga pak bude samotná otázka, kde, respektive při jakých příležitostech můžeme možné zárodky problémů či již dokonce vyostřené problémy v rodině odhalit. Jinými slovy, nejprve zanalyzovat situaci v rodině a následně se pokusit s rodinou kontakt navázat.

Jistě je možné, že v některých případech nás rodina může kontaktovat sama – což by se nám jako sociálním pedagogům jistě líbilo více, protože bychom mohli učinit domněnku, že alespoň určitá část z rodinného systému usiluje o změnu, respektive, že chce danou situaci řešit. Počítejme však s tím, že jsou rodiny, které si problém reálně uvědomují, ale buď ho řešit nechtějí, či se domnívají, že se vyřeší sám, případně ani netuší, jak daný problém řešit.

V tom případě na nás opět zůstává práce vyhledávání. To znamená, že bychom měli aktivně sami vyhledávat možné sociálně negativní jevy. Zkusme se krátce zamyslet nad tím, kde jako sociální pedigové může takovéto vyhledávání realizovat. Jako sociální pedagogové se můžeme o situaci v rodině dozvědět jak ve škole – například, pokud sociální pedagog pracuje jako výchovný poradce, tak v mimoškolských zařízeních.

Takovým příkladem (z mimoškolského zařízení) je například situace, kdy je dítě na volnočasové aktivitě má samo tendenci se svěřit o vzniklé či probíhající situaci v rodině. Jinou alternativou je situace, kdy si povšimneme neobvyklého či depresivního chování dítěte a začneme zkoumat jeho příčiny.

Dále se můžeme zaměřit na pozorování/extrospekci rodinné interakce – tedy vzájemné reakce rodičů a dítěte (dětí). Zde by se jedno zejména o jakýkoliv neadekvátní přístup rodičů k dítěti. I zde to však nebude lehké a je za potřebí velmi dobrý komunikačních schopností k tomu, aby se s námi sama rodina vůbec začala bavit.

Jistou možností záchrany zde mohou sehrát poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. I zde může sociální pedagog najít své uplatnění, avšak za situace, kdy bude mít psychoterapeutické vzdělání, tzn.: akreditovaný psychoterapeutický výcvik. Zde však musíme pracovat s předpokladem, že je rodina natolik uvědomělá, že si přizná, že existuje nějaký problém a dále, že je ochotna tento problém řešit za pomocí intervence ze strany poradny/terapeuta apod.

Do současné doby jsme spíše popisovali složku intervenční, kterou však v této práci řadíme též do složky profylaktické – preventivní. V rámci různých úhlů pohledu však můžeme naleznout preventivní možnosti práce s rodinou – a to ve smyslu primární prevence, tj. tam, kde se ještě žádné problémy v rodině nevyskytly.

To bychom mohli učinit hned v několika oblastech, respektive (sociologicky či systemicky řečeno) s různými prvky rodinného systému. Pro práci s dětmi lze využít předmětů jako je rodinná výchova, kde by se děti měly dozvědět potřebné informace o „zdravém“ fungování rodiny. Současně lze s dětmi pracovat na základě technik dramatické výchovy, tj. například řešení morálních problémů v rodině apod.

Mimo dramatické výchovy lze i s dětmi na základní škole pracovat ve formě či metodami sociálně-psychologického výcviku. V rámci témat sociálně-psychologického výcviku zde může být vhodné např. řešení konfliktů – které může s rodinou, ať již orientační, tak případné budoucí prokreační souviset.

Při práci s dospělými lze pracovat adragogickými metodami, právě např. díky výchově k manželství a rodičovství, kdy by se mohlo jednat o dobrovolný kurz či vzdělávací cyklus. Stejně tak i zde lze připomenout možnost různých poradenských služeb, a to i přesto, že k žádnému konfliktu v rámci rodiny ještě nedošlo.

Mimo služeb poradců - kterými mohou být jak psychologové, ale i ostatní osoby s psychosociálních oborů s příslušným vzděláním (speciální výcviky psychoterapie, socioterapie či krizové intervence) – dnes začíná být populární i koučování. Koučování máme tradičně spojené spíše se sportovním odvětvím, avšak z něho se postupně přeneslo do oblasti managementu a vedení lidí.

Od oblasti vedení lidí dnes můžeme slyšet pojmy jako je life-coaching (životní koučování), nebo dokonce rodinný koučing. Pokud budeme uvažovat čistě prognosticky, lze se domnívat, že služeb poradců, terapeutů či koučů bude v budoucnosti přibývat, a to po vzoru ostatních zemí – např. USA. Jde však jen o prognózu. Uvidíme, zdali i tento trend – mít svého terapeuta – dorazí do České republiky a stane se tak hojně využívaný, jako tomu je ve zmiňovaném USA.

Výše jsme zběžně popsali stránku profylaktickou. Nyní se zaměříme na možnosti práce terapeutické. Kraus v terapeutické složce zdůrazňuje: „působení v oblasti potřeb člověka a jejich uspokojení s cílem vyrovnat nedostatky, které způsobily negativní vlivy prostředí“. V této situaci se naskýtá například práce linek důvěry, krizových center či obecně poradenské práce, kdy nás může kterýkoliv člen rodiny kontaktovat právě ve věci zvládnutí nynější situace při/po rozvodu.

 

 

 

 

 

POUŽITÁ A CITOVANÁ LITERATURA

 

GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4.
 

GULOVÁ, Lenka. Sociální práce. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a. s., 2011. 208 s. ISBN 978-80-247-3379-1.
 

KRAUS, Blahoslav. Základy sociální pedagogiky. 1. vyd. Praha: Portál, 2008. 215 s. ISBN 978-80-7367-383-3.
 

MUCHA, Ivan. Sociologie základní texty. 3. vyd. Praha: Tiskárna a vydavatelství 999, 2007. 302 s. ISBN 978-80-86391-26-7

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář