Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jürgen Habermas

10. 1. 2010
SOCIOLOGIE - JÜRGEN HABERMAS
Mgr. Martin Kosek
 
Tento sociolog je spjat zejména s pojmy teorie komunikativního jednání a dvoustupňový model společnosti.
 
Zde se pokusím o velmi stručnou interpretaci obou těchto teorií – jakýsi základní nárys:
 
TEORIE KOMUNIKATIVNÍHO JEDNÁNÍ
 
Habermas je v rámci sociologie známý také jako kritik – a jednou z věcí, kterou kritizoval je i systémová teorie (např. Parsons, Luhman). Systémové teorii vytýká, že se výlučně zaměřuje na problém zachování systému a opomíjí otázku emancipace[1] a humanizace společnosti.
 
V rámci své teorie jednání popisuje 2 projevy smysluplného jednání individuí:
 
  1. Práce: tu vykládá jako účelově racionální jednání, charakterizuje ji jako monologickou, nebo také egocentrickou → to z důvodu, že vychází z technických pravidel, o kterých se nediskutuje.
  2. Interakce: pod tímto pojmem rozumí komunikativní jednání – to je dialogické. Jeho hlavním cílem je dorozumění s aktéry.  
 
Pod pojmem komunikativní jednání lze rozlišit dle Habermase tyto 3 typy:
 
  1. Teleologické → zaměřené na realizace nějakého cíle
  2. Normativní → orientované na společné hodnoty
  3. Dramaturgické → vztahující se na sebeprezentaci před publikem
 
Dále Habermas upozorňuje, že lidé se kladou jisté požadavky na komunikaci:
 
a)      platnosti (pravdivosti)
b)      správnosti (k normám)
c)      věrohodnosti (upřímnosti)
d)     dorozumění
 
→ je však samozřejmé, že tyto požadavky nemusí být splněny.
 
Dále lze upozornit, že komunikativní jednání probíhá v rámci symbolicky strukturovaného sociokulturního životního světa – tento životní svět dále můžeme rozdělit:
 
  1. Kultura = zásoba vědění
  2. Společnost = legitimní řády – příslušnost k sociálním skupinám
  3. Osobnost = schopnost mluvit, jednat, porozumět a potvrzovat si vlastní identitu v komunikaci.
 
DVOUSTUPŇOVÝ MODEL SPOLEČNOSTI
 
Habermas říká, že je nutné společnost vysvětlovat ze dvou hledisek:
 
  1. Na základě teorie jednání = životní svět
  2. Na základě systémové teorie = společenský systém
 
Sám totiž uznává, že ne vše, lze vysvětlit dle jeho teorie komunikativního jednání, ale je třeba se zaměřit i na schopnost řešit problémy vznikající v externím životním světě (sociálním systému), což jsou problémy materiální produkce (např. neviditelná ruka trhu).
 
V tomto bodě částečně akceptuje Parsonse a Luhmana – tedy jejich pojetí sociálních systémů, avšak ne zcela. Dle Habermase nedokáže systémová teorie vysvětlit utváření sociálních systémů – a rozhodně nepřijímá Luhmanův koncept Autopoisis[2].
 
Habermas upozorňuje, že systémová teorie nemůže teorii jednání nahradit, nýbrž pouze doplnit.
 
Proto tedy Habermas ve své práci rozlišuje SYSTÉM a ŽIVOTNÍ SVĚT s tím, že upozorňuje, že tyto dva celky jsou na sobě vzájemně závislé.
 
Literatura:
 
 ŠUBRT, Jiří. Postavy a problémy soudobé teoretické sociologie. 1. vyd. Praha: ISV nakladatelství, 2001. 164 s. ISBN 80-85866-77-3.

 KOLEKTIV AUTORŮ. Filosofický slovník. 2. vyd. Olomouc: Nakladatelstvi Olomouc s. r. o., Finidr spol. s. r. o., 2002. ISBN 80-7182-064-4



[1] Emancipace: původně propuštění syna z otcovského domu, dnes zejména zaujímání osvobozujícího odstupu
[2] Autopoisis: v Luhmanově terminologie – samovznikající, sebetvořící, sebeopravující se systémy – tuto myšlenku přebírá od biologů Humberta Maturany a jeho žáka Francisca Varely.