Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyjádření k následkům znásilnění pro MF DNES

16. 12. 2014

Vyjádření pro Mladou Frontu DNES ve vztahu k znásilněním, která jsou v současné době medializována. 

 

.

(Ilustrační snímek)

Ženy se agresorů bojí, a napadení proto policistům neohlásí. Ilustrační snímek | foto: Radek Kalhous, MAFRA

Nedávná série znásilnění (více se o ní dočtete zde) je výjimečným případem, protože v Brně k tomuto typu zločinu nedochází příliš často. Přesto to podle policistů není závažný signál k tomu, aby ženy měly mít větší strach a nosit v kabelce pepřový sprej.

„Letos jsme zaznamenali asi dvacet případů. Je jich opravdu jen pár. Hodně často řešíme případy vymyšleného znásilnění, kdy se třeba žena chce pomstít bývalému příteli,“ sdělila mluvčí brněnských kriminalistů Andrea Straková.

Ženám i tak doporučuje, aby byly obezřetné a v noci se vyhýbaly neosvětleným místům nebo aby na ně chodily s doprovodem. Univerzální návod na to, jak se násilníkovi v případě střetu bránit, neexistuje. „Je to hodně individuální. Já můžu poradit, aby křičela, ale ne každá to v takové situaci zvládne. Některá se dokáže bránit, jiná zůstane paralyzovaná,“ dodalaStraková.

Napadené se stydí a mají strach z pachatele, proto mlčí

Jihomoravský kraj eviduje od začátku letošního roku 45 situací, kdy došlo ke znásilnění nebo alespoň k pokusu o něj. Z toho u pětadvaceti se podařilo objasnit pachatele. Tato čísla jsou za posledních několik let velmi podobná.

Psychologové a odborníci se ale shodují, že o spoustě případů policie ani vědět nemusí.

„Z výzkumů plyne, že sexuální násilí patří mezi nejméně oznamované delikty. Častěji tomu tak je, pokud dojde k vážnějším tělesným zraněním nebo pokud čin spáchal neznámý agresor. A i tak se předpokládá, že je nahlašováno pouze osm procent případů,“ uvedla Iveta Urbánková z odborné poradny Persefona. Ta se zaměřuje na pomoc obětem domácího násilí, sexuálního zneužívání a znásilnění.

Důvody, proč to ženy nenahlásí, jsou různé. Jedním z nich je ten, že samykvůli nedostatku důkazů v dopadení pachatele nevěří. „Téměř vždy cítí oběť pocity viny, které v ní pachatel často vzbudí. Velmi se stydí, cítí se pošpiněna, znehodnocena. Proto je pro ni velmi těžké se s něčím takovým svěřit. Bojí se nepochopení. Dalším důležitým faktorem mlčení je také strach z pachatele,“ řekla Urbánková.

Násilníci jsou většinou blízcí lidé

Znásilnění vede k dalším psychickým, ale i fyzickým následkům. „Může dojít k odmítání vlastního těla, což souvisí s potřebou trestání se. Ať už v podobě přejídání se, nechutenství, sebepoškozování. Příznaků je hodně. Někdo pak vůbec není schopen dalšího sexuálního života, jiný se tento traumatický zážitek snaží odstranit sexuální přemírou,“ popisuje psychoterapeut Martin Kosek.

Právnička Markéta Hamrlová, jež se problematikou násilí na ženách zabývá, doporučuje, aby se ženy po takové zkušenosti svým emocím nevyhýbaly. „Důležité je si uvědomit tuto skutečnost i to, co cítí, a nepotlačovat to. Pakliže jde o přepadení, je dobré to ohlásit na policii a vyhledat zdravotní pomoc. Pokud jde o domácí násilí, mělo by to být zcela na ní, jak se rozhodne,“ radí Hamrlová.

Pravdou však zůstává, že pachateli v naprosté většině jsou právě osoby blízké. Většinou partner, kamarád či soused. Přepadení v temné uličce tvoří asi jen desetinu z celkového počtu případů. Ke znásilňování dochází i u mužů, jen to není tolik zdokumentováno jako u žen.

 
Autor: 

Zdroj: http://brno.idnes.cz/tri-pokusy-o-znasilneni-policiste-vyresili-zeny-se-ale-casto-boji-a-mlci-1oa-/brno-zpravy.aspx?c=A141212_2123850_brno-zpravy_vh

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář