Jdi na obsah Jdi na menu
 


Psychologický vývoj osobnosti

20. 8. 2009
OBECNÝ NÁRYS ONTOGENETICKÝCH TEORIÍ
Mgr. Martin Kosek
 
1)      Piagetova kognitivní teorie
 
Piaget se narodil ve Švýcarsku, byl to předčasně vyspělý chlapec, který se zajímal o lastury, ptáky a techniku. Svůj první článek publikoval již v deseti letech, když chodil na střední školu, byl mu nabídnut úřad kurátora v přírodovědeckém muzeu v Ženevě. V jedenadvaceti letech obdržel titul PhD. z biologie, potom studoval v Paříži psychologii a přijal práci administrátora dětských IQ testů. Naštěstí se tato zkušenost ukázala jako zlomová – pro Piageta i psychologii.
 
Při testech zjistil, že děti dělají specifické chyby. Tyto chyby signalizovaly to, že malé děti používají logiku, která je dospělým cizí. Uvedenou logiku si nechal od dětí vysvětlit a následně vydal sérii článků. Na tomto základě byl v roce 1921 jmenován ředitelem dětského vývojového institutu v Ženevě.
 
V následujících letech zkoumal velké množství dětí, včetně svých vlastních, a to až do své smrti v roce 1980.
 
Jeho teorie vychází z předpokladu, že jsou děti zvídavé, aktivní a chtějí porozumět světu okolo sebe. Dle Piageta si už nemluvňata vytvářejí schéma[1], a to tak, aby jim dával svět smysl. Díky procesu asimilace[2] děti zařazují nové informace do stávajících schémat a skrze proces akomodace[3] přetvářet stávající schémata, aby odpovídala novým informacím.
 
Z toho plyne poměrně zásadní informace, kterou nám Piaget zanechal: „Vývoj není procesem, ve kterém děti pouze kopírují a vkládají, co se jim řekne.“ Vědomosti se spíše vytvářejí skrze komplexní souhru existujících znalostí a nových informací nashromážděných pomocí interakce s vnějším světem.
 
Piagetův předpoklad tedy je, že jak děti stárnou, prochází sérií chronologických kognitivních stádií, přičemž pro každé stádium existuje specifický druh myšlení. Sám Piaget říká, že kognitivní vývoj je jako „stoupání po schodišti“.
 
 
 

1. Senzomotorické 0 až 2 roky
2. Předoperační 2 až 6 let
3. Konkrétní operace 7 až 12 let
4. Formální operace 12 let až dospělost
 

 
 

  1. Senzomotorické stádium (0 – 2): nemluvně zkoumá svět skrze přímý senzorický a motorický kontakt. Během tohoto stádia se vyvíjí stálost objektu a separační úzkost[4].
 
  1. Předoperační stádium (2 – 6): dítě používá symboly (slova a představy) k reprezentaci věcí, ale neumí logicky uvažovat a má představivost. Během tohoto stádia je dítě egocentrické[5].
 
  1. Stádium konkrétních operací (7 – 12): dítě umí myslet logicky o konkrétních věcech a umí je tedy sčítat a odčítat. Dítě také chápe zachování množství[6].
 
  1. Stádium formálních operací (12 +): adolescenti umí uvažovat abstraktně a myslí v hypotetických termínech.
 
 
2)      Eriksonova psychosociální teorie:
 
Na rozdíl od převládajícího názoru, že celoživotní vlastnosti jsou utvářeny v období dětství, přišel Erik Erikson (1902 až 1994) – který vychází z psychoanalytického učení, které ovšem ve značné míře modifikuje – s opačnou teorií celoživotního vývoje. Podle jeho teorie lidé dospívají v průběhu osmi psychosociálních stádií. Každé z těchto stádií se vyznačuje tím, že dochází ke „krizi“, kterou je třeba překonat. Lze říci, že každá fáze má nějaký cíl, k němuž směřuje (eventuelně problémy, které jsou v této fázi obvyklé), způsoby jejich řešení a s tím související proměnou osobnosti.
 
Jeho teorie je také známá jako „8 věků dle Eriksona“. Stádia 1 až 4 probíhají v období dětství, stádium 5 v období dospívání a stádia 6 až 8 v dospělosti.
 
Eriksonovu teorii můžeme znázornit tabulkou, kterou uveřejnil v roce 1963 v knize Dětství a dospělost.
 
Stádium
Věk
Primární krize
Kojenci
0 až 1 rok
Důvěra x nedůvěra
Batolata
1 až 2 roky
Autonomie x stud
Předškolní věk
3 až 5 let
Iniciativa x vina
Školní věk
6 až 12 let
Snaživost x pocit méněcennosti
Adolescenti
13 až 19 let
Identita x konfuze rolí
Časná dospělost
20 až 40 let
Intimita x izolace
Střední dospělost
40 až 60let
Generativita x stagnace
Pozdní věk
65 let a více
Integrita x zoufalství
 
 
3)      Freudova teorie psychického vývoje:
 
 
Na základě vlastního zkoumání Freud došel ke dvěma závěrům o lidském vývoji:
1) osobnost se utváří během první několika let života
2) prohlášení o „psychosexuálních“ konfliktech je klíčové.
 
Výstupem jeho předpokladů bylo, že všechny děti procházejí různá psychosexuální stádia vývoje, kde každé stádium má odlišnou erotogenní zónu[8].
 

4. Genitální
Freud rozlišuje 4 stádia:

 

    1. Orální
    2. Anální
    3. Falické
    4. Genitální
                                                                                                                                        
 
 
            Podle Freuda každý musí úspěšně projít všemi psychosexuálními stádii tak, jak jdou za sebou,  aby se vytvořila zdravá osobnost a měla potěšení se zralých dospělých vztahů.
 
            Jestliže se děti setkají s přílišným nebo s nedostatečným uspokojením v časnějším stádiu, uvíznou v něm, neboli dojde k fixaci[9].
 
            Fixace se můžeme projevit v jednotlivém stádiu následujícím způsobem:
           
§ Orální:
       pokud bude nemluvně časně odstaveno, bude fixováno v orálním stádiu mít
       potřebu kouřit, pít, kousat si nehty, kousat tužku nebo trávit hodiny
       telefonováním. Nebo také může vyhledat symbolické formy orálního
       orálního uspokojování tak, že se stane pasivním, závislým a náročným,
       tedy jako dítě, které je kojeno.
 
§ Anální:
      pokud bude batole hrubým a přísným způsobem „trénováno“ chodit na
      toaletu, bude fixováno v análním stádiu a může reagovat dvěma způsoby:
      buď bude přísné, tvrdohlavé a příliš bude kontrolovat sebe sama (retenční,
                        análně – zadržující typ) nebo bude vzpurné, nepořádné (expulzivní,
                        análně – vypouštěcí typ).
 
§ Falické:
      pokud bude dítě v předškolním věku bez omezení masturbovat nebo mu
      mu bude zakázán jakýkoliv dotek na genitáliích, může to vést k frustraci,
      dítě se stane falickou osobností, která je sebestředné, namyšlená, arogantní,
      vyžadující neustálou pozornost. Typickým příkladem je člověk posedlý
      svými svaly, člověk, který má zalíbení v drahém oblečení a dobyvačná žena.
 
 


[1] Schémata:          v Piagetově teorii mentální reprezentace světa, které řídí procesy asimilace a akomodace.
[2] Asimilace            proces začleňování, a pokud je to nutné, také přetváření, nových informací tak, aby se slučovaly
                                s existujícími kognitivními strukturami.
[3] Akomodace:      proces přetváření stávajících kognitivních struktur tak, aby se slučovaly s novými informacemi.
[4] Separační úzkost: děti reagují strachem na absenci primárního pečovatele
[5] Egocentrické dítě: sebestředné, neschopné přijmout hledisko druhého
[6] Zachování množství: předpoklad, že fyzikální vlastnosti předmětů zůstávají stejné navzdory vnějším změnám v jejich
                                         vzhledu – např. přelívání stejného množství vody do sklenic různého tvaru.
[7] Psychoanalýza: Freudova teorie osobnosti a metoda psychoterapie, vychází z toho, že naše motivy jsou z velké části
                                nevědomé. 
[8] Erotogenní zóna: část těla, která je nejvíce citlivá na erotickou stimulaci.
[9] Fixace: v psychoanalytickém pojetí tendence ustrnout na ranných nezralých fázích psychosexuálního vývoje.
[10] Oidipův komplex: v psychoanalytickém pojetí tendence malých dětí být sexuálně přitahován k rodiči opačného
                                      pohlaví a nepřátelský postoj k rodiči stejného pohlaví. 
[11] Identifikace: v psychoanalytickém pojetí proces, ve kterém děti přijmou za vlastní hodnoty svých rodičů, a tím formují
                            své SuperEgo (viz. 3 Ego stavy osobnosti: Id, Ego, SuperEgo).

 

 

Použitá literatura:
 
VÁGNEROVÁ, Marie. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 467 s. ISBN 80-246-0956-8.
 
KASSIN, Saul. Psychologie. 4. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2007. 771 s. ISBN 978-80-251-1716-3.