Jdi na obsah Jdi na menu
 


KRITÉRIA PSYCHICKÉHO ZDRAVÍ DLE ELLISE

22. 9. 2009
KRITÉRIA PSYCHICKÉHO ZDRAVÍ
 
Mgr. Martin Kosek
 
ÚVOD:
 
Představitel racionálně emočního přístupu Američan A. Ellis zformuloval seznam kritérií, na jejichž základě můžeme posoudit vlastní psychické zdraví a rozlišit „psychicky zdravé“ partnery (o kvalifikovaný závěr je ovšem vždy lepší požádat odborníka – psychodiagnostika, psychoterapeuta nebojného vzdělaného konzultanta.
 
ZNAKY PSYCHICKÉHO ZDRAVÍ V KOMUNIKACI
 
-          zájem o sebe
-          sociální zájem
-          seberegulace (self-direction), stav, v němž jedinec nepožaduje podporu či útěchu od druhých, jedná na vlastní zodpovědnost
-          vysoká frustrační tolerance (schopnost tolerantně unést i velká zklamání a přenést se přes ně)
-          flexibilita (myšlení se nebrání změnám a různým pohledům a pojetím)
-          akceptace nejistoty
-          alespoň jedna tvoří vinnost
-          vědeckost myšlení (rozumnost, jedinec zvažuje cíl, důsledky atd.)
-          sebeakceptování
-          ochota riskovat
-          dlouhodobě zaměřené potěšení
-          realismus (neutopické myšlení)
-          schopnost nést zodpovědnost za případné vlastní poruchy (člověk neviní z vlastních chyb, poruch prožívání apod. druhé)
 
Ellis tvrdil, že pokud by se člověk držel těchto vodítek, s největší pravděpodobností by ho nikdy nepotkal vážnější emoční problém.
 
VLASTNOSTI ZDRAVĚ KOMUNIKUJÍCÍHO JEDINCE
 
Dobrý řečník, zdatný manažer, dobrý učitel či terapeut, úspěšný vyjednavač a prostředník (mediátor) se zpravidla vyznačuje rysy, které souvisejí jednak s jeho osobnostní strukturou, na druhé straně s osvojenou komunikační obratností:
 
-          pozitivně vidí sám sebe, věří si
-          dokáže být, vždy s ohledem na danou situaci, jak emfatický, tak neústupný, vstřícný i odměřený
-          není rivalizující typ, což nevylučuje nároky kladené na sebe
-          umí sám dospět ke kompromisu i pomoci druhým k němu dospět
-          ustoupí-li, neobviňuje
-          hodnotí teprve tehdy, až si vyslechne celou informaci (umí pozorně naslouchat)
-          je otevřený změnám a rozmanitosti názorů
-          nediskvalifikuje ani ve vztahové, ani ve věcné rovině
-          umí komunikaci řídit, regulovat její směr a strukturovat ji – ale umí také „nechat se řídit“
-          umí neutralizovat konflikty, kolize a napětí nebo jich tvořivě využít
-          nezamlouvá, neodbíhá, nemlží
-          sám se umí úměrně odhalit
 
Zejména ovládání protichůdných dovedností a charakteristik vlastní komunikace, jako jsou vstřícnost a důsledná neústupnost (když to okolnosti vyžadují, činí z těchto osob obratné prostředníky.
 
Honey (1997) shrnul charakteristicky interaktivně „způsobilých“ osob do 20 rysů. Zařadil mezi ně například jasnou artikulaci toho, co do komunikační výměny člověk očekává, nebo explicitní „nálepkování“ vlastního chování, „kdykoli usoudí, že by to mohlo usnadnit jeho recepci“.
Často pomůže, když sami o sobě řekneme např.: \“Ano, jsem teď trochu podrážděný“ nebo „Vím, že se nechován zrovna diplomaticky“.
 
Označíme-li sami své atributy, nemusí to dělat za nás partner, nemusí dojít k dezinterpretaci: někdy tím také získáme sympatie – body za otevřenost.
 
Tabulka: rozdíly v komunikaci funkčních a dysfunkčních partnerských dvojic
 
Ukazatelé komunikace
Funkční vtah
Dysfunkční vztah
Neverbální komunikace
 
 
Oční kontakt
65 až 90% z celkové doby rozhovoru
Ojedinělé
Tón hlasu
Vyjadřuje vstřícnost a zájem
Nezúčastněný nebo podrážděný
Držení těla
Uvolněné
Spíše strnulé
Motorický neklid
Absence
Častý a výrazný
Projevy rukou
Přiměřená gestikulace
Neklid: mnutí, poklepávání, hraní si s tužkou
Projevy nohou
Spíše klid
Výrazný neklid
Vztah mezi verbální a neverbální složkou
Převažuje soulad
Projevy nesouladu
Verbální komunikace
 
 
Potřeba komunikace
Přiměřená
Nespokojenost s časem věnovaným komunikaci
Otevřená komunikace pocitů
Vítaná oběma
Sdělování pouze negativních pocitů
Přítomnost generalizovaných výroků
Ojediněle
Často
Pozitivní posilování
Časté pochvaly a vzájemná ocenění
Ojediněle nebo absence
Humor
Často
Ojediněle
Intruze (vniknutí)  
Absence
Časté skákání si do řeči
Výroky snižující hodnotu druhého
Absence nebo ojediněle
Časté osočování a obviňování připisování negativních úmyslů
Kontextová jasnost
Jasný a srozumitelný kontext jednotlivých sdělení
Zamlžená, méně čitelná komunikace, partner přesně neví, o čem druhý ve skutečnosti hovoří
Charakter rozhovoru
Vyváženost vstupů, schopnost setrvat u jednoho tématu, reciprocita
Výslechový dialog, ulpívání na tématu, komunikace zahlcená střídajícími se tématy
Akceptace odlišných názorů
Akceptace
Neochota akceptovat
Některé rysy dle Honeyho připomínají herecký výkon a goffmanovskou dramaturgií vlastní role: „Oslovuje Vás jménem, často se na Vás dívá, směje se Vašim vtipům, častěji Vaše nápady podporuje nebo na nich staví“. V tomto smyslu „způsobilý“ partner je především způsobilý hráč. Není divu, že mnoho lidí zpozorní, setká-li se s nápadně bodrým, žoviálním, na oko srdečným společníkem – nebo s někým, kdo s nimi ve všem souhlasí.
 
ROZHOVOR S KLIENTEM
 
-          společným tvořením významu se uspořádává užitek (respektive zjišťujeme užitek – důvod, proč chce klient nebo proč by mohl chtít pojištění)
-          role obchodníka je stejná jako role architekta – na základě užitku umět postavit to, co klient žádá s tím, že mu předkládáme své odborné názory na danou problematiku – samozřejmě pouze informativní nedirektivní formou
-          hlavním nástrojem obchodníka je otázka

-          obměnou může být vyprávění příběhů a historek

Literatura: 

KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 5. vyd. Praha: Portál, 2006. 384 s. ISBN 80-7367-122-0.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář